Dnes si připomínáme 51. výročí úmrtí účastníka tří československých odbojů generála Ereta z Červeného Hrádku

Téměř zapomenutý příběh generála Ereta, který se jako jeden z mála zapojil do prvního, druhého i třetího československého odboje, si lidé připomněli v Dýšině u Plzně. V den 51. výročí jeho úmrtí se do Dýšiny sjeli na pietní akt zástupci Armády České republiky, příbuzní, místostarosta Čtyřky Ing. Zdeněk Mádr a starosta Dýšiny Ing. Jaroslav Egrmajer. Generál Eret spolupracoval například s generálem Pattonem, prezidentem T. G. Masarykem, Edvardem Benešem nebo Emilem Háchou. Komunisté jej později chtěli zatknout, generál proto emigroval do USA, kde v roce 1973 zemřel. Jeho ostatky byly tajně převezeny do rodinné hrobky.

 

„Připomínat si památku takových lidí je velice důležité zejména v dnešní době, kdy jsme svědky válečného konfliktu, který je od nás v podstatě kousek. Buďme hrdí na to, že jsme oslavili 25 let v NATO. Buďme rádi, že jsme součástí obranné aliance, která se snaží udržovat mír v Evropě,“ řekl na pietním aktu prasynovec generála Ereta JUDr. Pavel Eret. Na aktuálnost odkazu generála Ereta poukazuje také místostarosta MO Plzeň 4 Ing. Zdeněk Mádr: „Generál Eret je významným rodákem z našeho obvodu, který celý život bojoval za svobodu a demokracii. Jeho poselství je důležité, zvlášť když v Evropě zuří dva roky válka na Ukrajině a dochází k ohrožení demokracie na východ od našich hranic.“  

 

Generál Josef Eret byl výjimečnou osobností. Jeho vojenská kariéra začala mobilizací v roce 1914. V dubnu roku 1918 vstoupil do tehdejšího 31. čs. střeleckého pluku italských legií, později působil ve Vojenské kanceláři prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, intenzivně spolupracoval s Edvardem Benešem a následně s Emilem Háchou, především v charitativní činnosti ve prospěch rodin, jejichž živitelé pracovali v ilegalitě, byli zatčeni nebo nuceni uprchnout za hranice. Právě spolupráce s Edvardem Benešem byla trnem v oku jak nacistům, tak později komunistům. V roce 1945 společně s pplk. gšt. Františkem Bürgerem připravoval Pražské povstání a v oblasti Praha-Západ se stal velitelem pluku Revolučních gard. Úzce také spolupracoval s generálem Pattonem. V roce 1947 byl ustanoven přednostou vojenského oddělení vyslanectví tehdejšího Československa ve Vídni. Na jaře 1948 generál opouští své působiště na základě varování, že bude zatčen komunisty. S manželkou proto emigruje a následuje ho také dcera s rodinou. Jejich cílovou destinací se staly Spojené státy americké. Generál Eret v odbojové činnosti pokračoval i nadále. 15. března roku 1973 umírá ve Washingtonu, jeho ostatky jsou tajně transportovány zpět do vlasti a za účasti jeho manželky a úzkého rodinného kruhu byly uloženy do hrobu.